Kupující a uživatel produktu mohou být různí lidé.
Glico v roce 1922 doprovázela obrázková karta. Historie společnosti zaznamenává toto zařízení i cukrárnu samotnou jako incident v době jejího založení. Riichi nejednal pouze s dospělými, kteří se zabývali výživou.[2]
Bittercup ／ Wikimedia Commons ／ CC BY-SA 4.0
Podle oficiální historie hraček byly rakve na hračky představeny v roce 1929. Myšlenkou za touto myšlenkou bylo pohlížet na jídlo i hraní jako na důležitou činnost pro děti. Složení je takové, že požitek zůstává zachován i po snězení sladkostí.[3]
Bylo by příliš rychlé zavrhnout tuto myšlenku jako pouhý dárek k povzbuzení k nákupu. Důvody, se kterými jsou dospělí spokojeni, a důvody, které chtějí děti, se nemusí vždy shodovat. I když vysvětlíme více o výživě, radost dětí se nezvýší. Na druhou stranu, samotná požitek nestačí k uspokojení úsudku dospělého, který produkt kupuje.
Umístěním dvou hodnot do krabice můžete různým lidem odpovědět jedním produktem. Pokud se však jedna z nich stane výmluvou, vztah se zhroutí. Čím silněji zařízení upoutá pozornost dětí, tím více bude zpochybňována kvalita cukrovinky a upřímnost vysvětlení. Hodnota zábavy není licence, která vás zbavuje dalších povinností.
Kromě cukrářství zahrnuje Riichiho kariéra medicínu a alkoholické nápoje.[4] Nechci spekulovat o tom, co jsem se z této zkušenosti naučil kromě toho, co zůstalo. Přesto, když se na nové produkty podíváte nikoli izolovaně, ale v kontextu toho, kdo je vybírá, kdo je používá a co očekávají, můžete jasně vidět důmyslnost založení společnosti.
DENTlumočení YAMATO DENSHI
Jedna krabice, dvě různá očekávání.
Pokusím se zvlášť nakreslit lidi, kteří se rozhodnou si to koupit, a lidi, kteří to skutečně budou používat. Pokud slovy vyjádříte důvody, proč každý souhlasí, zjistíte, že samotné pohodlí nestačí. Čím více zábavy však přidáte, tím více budete chtít kontrolovat vysvětlení a také odpovědnost za kvalitu.