"Přemýšlel jsem o tom. Opravdu jsem o tom přemýšlel": přesun na nádraží
— A to vedlo k podnikání na nádražích, které dnes provozujete?
Prezident Umemori Deset let jsem pracoval s cílem splatit dluh, a nakonec jsem to udělal. Pak jsem se vrátil do Nary a vybudoval několik rušných restaurací. Ale dorazily velké řetězce. Konkurenti se otevřeli všude kolem nás a nakonec jsem naše restaurace zavřel.
Zavřít restauraci je těžké, víš. Ve chvíli, kdy zavřete, prodej se zastaví. Ale stejně musíte zaplatit za ingredience na konci následujícího měsíce. Když přijde výplatní den, musíte zaplatit mzdu, aniž by vám přišly žádné tržby. Mzdy, dodavatelé – stejně je musíte všechny zaplatit. Bylo to opravdu těžké.
Zhruba v té době mě někdo seznámil s obchodní strategií Lanchesteru: různé přístupy pro menší hráče a lídry na trhu. Moje zkušenost se sushi s dopravníkovým pásem mě naučila, že nemůžu přežít obklopený velkými řetězy. V okruhu pěti nebo deseti minut jízdy v každém směru byli konkurenti. Potřeboval jsem někde méně vystavené této konkurenci. Tehdy jsem si řekl, ""Nádraží.
Uvnitř nádraží byste nečekali několik obchodů se sushi hned vedle sebe. A tohle byla Nara, tak jsem oslovil Kintetsu. Šel jsem k nim a řekl jsem: "Dovolili byste mi otevřít obchod se sushi?" Tak začalo naše podnikání na nádraží.
— Jak rostla konkurence, přehodnotili jste místo, kde podnikáte.
Prezident Umemori Přemýšlel jsem o tom. Opravdu jsem o tom přemýšlel. Neměl jsem odpovědi. Nezbyly mi žádné peníze a pořád jsem přemýšlel, co mám dělat. Ani jsem nemohl splatit dluh.
— Kde jsi našel energii to zkoušet?
Prezident Umemori Prostě jsem to musel udělat. Opravdu nebylo na výběr mezi chtít a nedělat to. Nejprve jsem si musel vydělat na živobytí. Bylo to pro mou rodinu.
A jakmile podnikáte, máte zaměstnance. Když jsem přemýšlel o ochraně jejich pracovních míst a vyplácení jejich mezd, nebyl jsem schopen diskutovat o tom, zda jsou věci beznadějné nebo v pořádku. Musel jsem prostě pokračovat v práci, a tam jsem začal.
Postupně se můj pohled rozšiřoval. Dále přišla myšlenka pracovat pro místní komunitu. Tak vidím ten pokrok.
Od práce pro sebe k vedení firmy, která se stará o lidi
— Jak vás napadlo sloužit místní komunitě?
Prezident Umemori Jak jsem poslouchal různé lidi, začalo to dávat smysl. Zaměstnanci nebudou tvrdě pracovat, aby šéfovi koupili Mercedes, že? Zní to jako samozřejmost, ale o to jde.
Myslím, že je pochopitelné začít tím, že se budete starat o sebe. Samozřejmě, že máte rodinu, kterou musíte živit. Ale to samo o sobě vaše zaměstnance nezíská. Musíte se o ně také starat. A pokud nepůjdete dále a nebudete podnikat ve prospěch společnosti, nebudou vás chtít podporovat ani zákazníci.
— K jakým zásadám se při obchodním rozhodování obracíte?
Prezident Umemori Vnímám Kazua Inamoriho jako svého mentora. Co jsem se od něj naučil, je posuzovat věci tak, že se ptáme, jak bychom se měli chovat jako lidské bytosti. Co to znamená? Nelži. Neber to, co patří někomu jinému. To jsou obyčejné věci, ale myslím, že jsou ze všech nejdůležitější.
Prostřednictvím našich kurzů výroby sushi vidíme nejrůznější lidi, kteří se baví a usmívají se. I přes státní hranice. Naším posláním je pomáhat budovat společnost, kde se lidé jeden o druhého starají.
Bez ohledu na jejich národnost, rasu, pohlaví, postižení, nemoc nebo náboženství, chci, aby každý, kdo přijede do Umemori, odcházel s úsměvem. A doufám, že to povede ke komunitám plným úsměvů po celém světě a mírumilovné společnosti. To je poslání za tím, jak nyní podnikáme.
