U vchodu do dílny stála židle. Rohy sedáku byly oblé a područky nesly stopy mnoha dotyků. „Hned jsem poznal, že ji vyrobil otec.“ Den, kdy ji vedoucí druhé generace přijal, se stal drobným podnětem k novému pohledu na práci firmy.
CHAPTER 01
Za škrábanci
jsem uviděl život.
Co vás přivedlo k většímu důrazu na opravy?
Když jsem firmu převzal, myslel jsem jen na nový nábytek a na to, jak jej dostat k více lidem. Uvádět novinky. Zvyšovat prodej. Myslel jsem, že to je moje role.
Jednou zákazník přinesl starou židli koupenou ještě za otce. Nohy se viklaly. „Uvažoval jsem o nové, ale raději bych tuhle opravil a používal dál.“ Na otázku proč řekl, že na ní rád každé ráno sedí a povídá si s rodinou.
Pro nás to byla jedna židle, pro něj roky života. Škrábance i změna barvy svědčí o používání. Když jsem sledoval jen tabulky prodejů, neviděl jsem, co následuje potom.
„Nechci, aby den dodání nábytku
byl koncem naší práce.“
CHAPTER 02
Co zachovat,
rozhodujeme společně.
Změnily opravy váš způsob práce?
Zpočátku jsem chtěl vše vrátit co nejblíže novému stavu. Jednou mě ale požádali, abych nechal škrábanec, který udělalo jejich dítě, když bylo malé. Pochopil jsem, že naše představa pěkného stavu nemusí odpovídat tomu, čeho si zákazník cení.
Dnes se před prací ptáme, co se špatně používá a kde nábytek stojí. Pak se domluvíme, co opravit a co nechat. O pevnosti nelze rozhodovat jen podle vzhledu. Předem vysvětlujeme meze bezpečného používání i obtížné možnosti.
Samozřejmě nelze opravit všechno. Cena se někdy přiblíží novému nábytku. Vysvětlíme však důvody a necháme zákazníka vybrat. I čas věnovaný tomuto rozhovoru patří k naší práci.
Promítá se to i do výroby nového nábytku?
Ano. Nábytek vrácený k opravě ukazuje svůj stav po používání. Sem působí síla? Vydržel by déle, kdyby šel tento díl vyměnit? Poznatky, na které bychom v dílně sami nepřišli, se vracejí do dalšího návrhu.
CHAPTER 03
Práce, kterou lze předat
i dalšímu majiteli.
Jakou budoucnost chcete dílně zanechat?
Nechci, aby zkušenosti s opravami zůstaly jen v paměti několika řemeslníků. Zapisujeme materiály, postupy i pochybnosti, aby je mohli číst mladí. Cit rukou samotný papír nepředá, ale cestu uvažování zachovat může. Chtěl bych s těmito záznamy společně pracovat rukama.
Když jsme vraceli opravenou židli, zákazník řekl: „Jednou ji chci dát svému dítěti.“ Budoucnost za sto let si ještě nedokážu plně představit. Ale už dnes mohu připravit židli před sebou tak, aby šla předat dál.
Možná je to stejné i s firmou. Nesnažit se vše dokončit ve své generaci, ale nechat prostor pro zásahy nástupce. Tak bych chtěl předat práci, kterou jsem převzal od otce.
